Rozzlobený bílý muž

Jak stylově oslavit dvacáté výročí pádu komunismu a nastolení nikdy nekončící demokracie a super odvázané svobody pro každého bez rozdílu vyznání a přesvědčení? Velká hudební show v centru Prahy? Docela dobrý, ale to má kde kdo. Intenzívní mediálně-politickou propírkou mozků? To je fajn, ale ta se provádí i ve všední dny. A co takhle policejní manévry a rozehnání shromáždění nebezpečných extrémistů ve jménu pravdy a lásky? Samozřejmě 100% demokraticky, když dnes oslavujeme.

Beztak to byli neonacističtí teroristé, kteří neměli v úmyslu nic jiného, než narušit mírumilovné oslavy svobody. Pro takové není účasti ve světě budoucím.

Čili jedeme klasiku: SPJ Robocopové (na jednoho demonstrujícího vycházeli tak tři). Helikoptéra kroužící nad místem jak sup (tak nízko, aby nikdo neslyšel závadné projevy). Členové konfliktního týmu, kteří nepřipouštějí debaty a snaží se eskalovat napětí. Úředník z magistrátu, který rád splní svou povinnost a oznámí pořadatelům, že akce není nahlášena a musí být dle zákona rozpuštěna (kdyby bylo nahlášena demonstrace na Albertově v 89, mohli jsme tu mít Milouše až do Vánoc). Policisté v civilu infiltrovaní v davu (ti o sobě dali vědět ve spolupráci s antifašistickými profi-udavači na mostě Legií). Novináři lačnící po krvi, nervózně čekající na policejní provokace a následný zásah (který samozřejmě nelze srovnávat s „brutálním masakrem“ studentů v roce 89).

A jak to viděli novináři? Měli v tom jako vždy jasno: „Pravicoví extremisté zablokovali Národní třídu a rvali se s policií“, „Extrémisté se pokoušeli narušit pokojné oslavy“, „Neonacisté napadali policisty“, „Násilní extrémisté u Národního divadla“ atd, atd…

 Tak už se soudruzi, konečně rozmyslete jak. Přestaňte hrát tu habaďůru. Buďte jednou v životě chlapi a řekněte na tvrďku, jak to tady máme hozený. Konečně budeme vědět, na čem skutečně jsme a protože to všichni tušíme, nikdo se na vás za pravdu nebude zlobit. Dříve jste jako Bolševici také jasně řekli, kdo jsou ti zlí a že si republiku rozvracet nenecháte.

Když rozháníš, soudruhu, shromáždění občanů, nemůžeš se v tu samou chvíli usmívat do kamery, hladit si bříško a říkat líbivé věty o demokracii, svobodě a kdesi cosi. Řekni na rovinu, že s ideovými oponenty si musí umět poradit každý režim a je jedno, zda si říká komunistický nebo liberálně demokratický. Kdyby neuměl, znamenalo by to jeho konec. Pryč s falešnou morálkou a pokrytectvím. Příště je nech rozehnat, zmlátit a pozavírat jako obvykle, ale nálepky s neonacisty, teroristy, násilnými extrémisty atd. nech doma. Stejně tak si neber do huby svobodu slova a demokratickou škrabošku na tvář. Je to nefér a stejně ses již tolikrát (v nestřežených chvílích) odmaskoval, že všichni kdo vidí, vědí, jaká je tvá skutečná totožnost.

Rozmysli si to, soudruhu. Protože platí pouze jedno nebo druhé. Neexistuje nic mezi tím. Vzpomínáš na binární kód? Tak tedy po lopatě: Svoboda slova je buď úplná, nebo žádná.

Foto: Jan Schejbal, tyden.cz