Vhůru do JAR!

Vhůru do JAR!

23/10/2009, 00:19
Filed under: Fotbal, Společnost | Štítky: Afrika, Afrikánci, apartheid, fanoušci, Fotbal, JAR, moderní fotbal, politika, rasismus, zločin, černý rasismus

Fanoušci českého týmu protentokrát zůstanou doma, ovšem jejich kolegové ať už z evropských nebo mimoevropských států přijedou do země, kde otevřeně vládne černý rasismus a lidský život (hlavně bílých) tu nemá žádnou cenu. Ale pššt! O tom se nesmí mluvit…

To měli humanisté, levicoví liberálové a všemožní zbabělí, usoplení ochránci lidských práv v kalhotech bobků z toho že bude Olympijské hry v roce 2008 pořádat komunistická Čína. Nebozí Tibeťané, kteří pod čínskou vládou tak trpí, křičeli a bili na poplach. Málokdo ale už upozorňuje na to, jakáže vláda a země bude pořádat letošní sportovní akci roku – MS ve fotbale, poprvé v Africe. Média klasicky lživě, manipulativně a povrchně zmiňují jen jakýsi „zvýšený výskyt kriminality“ v JAR, ovšem tamější vláda vydala prohlášení o zajištění bezpečnosti účastníkům i návštěvníkům podniku. Takže je všechno ok. Nebo ne? A o jakou kriminalitu se to vlastně jedná? No, je poněkud specifická…

Města v Jihoafrické republice jsou dost smutná místa. Lidé žijí ve svých domech za vysokými a pevnými ploty, chráněny kamerovými a poplašnými systémy. Kolem zahrádky ostnaté dráty a zuřiví psi. Ven chodí jejich obyvatelé jen v nejnutnějších případech a na co nejkratší dobu. Do setmění musí být již zas pečlivě zamčeni doma. Je to otázka života a smrti.

Ne vždy tomu tak bylo. Bývala to krásná, vyspělá a bohatá země plná příležitostí, byla to perla Afriky. Čisté ulice zářící novotou, po niž nebyl problém se procházet jak ve dne, tak i večer. Bylo tomu tak v Pretorii, Johanesburgu, Rustenburgu a dalších městech. Idylka skončila počátkem 90.let s pádem apartheidu. Toho „zlého, nenávistného“ režimu. Moci se v zemi chopili teroristé a zločinci jako byl Nelson Mandela nebo Thabo Mbeki, zhusta podporováni západními humanisty a neomarxistickými pravdoláskaři, kteří viděli v destabilizaci afrického hegemona příležitost k uplatňování svých zájmů. Afrikánci – potomci evropských přistěhovalců – tedy ti, kteří ze země stepí, lesů a velkých travnatých plání obývanou křováky, zužovanými vzájemně neustálými kmenovými válkami vybudovali onu „perlu Afriky“ (Navíc Afrikánci, resp. Búrové vybojovali Jižní Africe nezávislost ve válce proti Britům – tzv. Búrské Války), neměli po roce 1994 na růžích ustláno.

Ráj na Zemi se proměnil velmi rychle na zjevení z pekla. Brutální vraždy a násilí zaměřené proti bílým obyvatelům země je na denním pořádku. Černošské gangy pořádají loupežné a vražedné výpravy do domů Afrikánců, znásilňovány nejsou jen ženy ale i děti. Dívky i chlapci. Ušetřen nezůstává nikdo. Zločin se změnil v terorismus. Pokud jste černochy v JAR jen okraden a stále žijete, ani nejste zmrzačen, či znásilněn HIV pozitivním banditou, můžete si říct že dnešek byl docela fajn.

Není proto divu, že Afrikánci jsou nejvíce ozbrojenou skupinou bílých lidí na světě. Není divu, že zatímco v centrech měst hlídkují tisíce policistů v ulicích, do townshipů (chudinské čtvrťi měst) se neodváží jediný. Není divu, že nikde jinde nenajdete více nakažených AIDS než v JAR. Není divu, že v žádné jiné zemi, ve které nezuří válečný konflikt nezemře tolik lidí násilnou smrtí jako v JAR.  Není divu, že Nelson Mandela obdržel Nobelovu cenu míru. Není divu, že během posledních deseti let zemi opustilo přes dva miliony bílých a uteklo před nebezpečím do anglofonních zemí jako Austrálie, Nový zéland, Británie a Irsko a další stovky je následují denně. Kdo může, opouští tuto kdysi krásnou zem.

Horší to mají ti, kteří utéct z různých důvodů nemohou, nebo se prostě odmítají nechat vypudit rasisty pryč. Jsou tu doma. Ven prchají především anglicky hovořící mladí lidé. Afrikánci, kteří zde žili po několik generací a kteří již dost „zafrikánštili“ to mají horší. Farmáři zde mají půdu, někteří nejsou dostatečně jazykově vybaveni, další nemají tolik prostředků. Tito lidé jsou dnes a denně vystavovány jihoafrické realitě. Oproti násilnostem jsou pak černošskou vládou organizované masivní afirmativní akce a pozitivní diskriminace barevných, jen malou bezvýznamností, byť značně znepříjemňující už tak znepříjemněný život. Běloši jsou diskriminováni v práci, ve vzdělání, při styku se státní správou a vůbec kde to jde. Vládou prosazované zvýhodňování černých na úkor býlích má být údajně prevencí dominance bělochů v privátním sektoru.

Genocida Afrikánců tak vesele pokračuje dál za taktního mlčení jindy tolik agilních médií a uřvaných lidskoprávních aktivistů.

Na závěr pár údajů z JAR po odstranění „nelidského“ apartheidu: (údaje jsou oficiální, odhaduje se, že skutečná čísla mohou být 2 – 3x vyšší)

• 2 500 bílých farmářů bylo zavražděno od nástupu N. Mandely do funkce presidenta v roce 1994.
• Od roku 1991 bylo více než 9 400 bílých farmářů násilně napadeno.
• 25% skok násilných přepadení oproti roku 2007 a 30% zvýšení počtu vražd.
• Většina násilných přepadení a vražd je směřována proti bílým – 71%.

komentáře 3

komentáře 3 so far
Napsat komentář

RSS feed for comments on this post.